AA 11

Původce všeho určil manželský svazek za počátek a základ lidské společnosti a svou milostí jej učinil velkou svátostí v Kristu a v církvi (srov. Ef 5,32). Proto má apoštolát manželů a rodin neobyčejný význam jak pro církev, tak pro občanskou společnost. Křesťanští manželé jsou sobě navzájem, svým dětem a ostatním členům rodiny spolupracovníky milosti a svědky víry. Svým dětem jsou prvními hlasateli víry a vychovateli; slovem a příkladem působí, aby jejich život nabyl křesťanskou a apoštolskou podobu, prozíravě jim pomáhají při volbě povolání a s veškerou péčí podporují duchovní povolání, pokud je u nich objeví.

Bylo vždy povinností manželů, dnes však se to stalo nejdůležitější součástí jejich apoštolátu: projevovat a potvrzovat vlastním životem nerozlučnost a posvátnost manželského svazku; rozhodně zastávat právo a povinnost rodičů a opatrovníků vychovávat děti křesťansky; bránit důstojnost a zákonitou svéprávnost rodiny. Ať tedy oni sami i ostatní křesťané spolupracují s lidmi dobré vůle, aby byla tato práva zajištěna v občanském zákonodárství; aby vedení společnosti bralo zřetel na potřeby rodin, pokud jde o bydlení, výchovu dětí, pracovní podmínky, sociální zabezpečení a daně; aby se při organizování vystěhovalectví v plné míře zajistilo rodinné spolužití.

Rodina přijala od Boha poslání být základní a životodárnou buňkou společnosti. Toto poslání bude plnit, jestliže se vzájemnou láskou svých členů a společnou modlitbou k Bohu stane domácí svatyní církve; jestliže se celá rodina začlení do liturgického kultu církve; jestliže bude rodina poskytovat účinné pohostinství a podporovat spravedlnost i jiné dobré akce, které slouží všem bratřím trpícím nouzí. Z různých skutků rodinného apoštolátu uveďme tyto: adoptovat opuštěné děti, přijímat laskavě cizí příchozí, pomáhat při vedení škol, dospívající mládeži poskytovat radu i hmotnou pomoc, pomáhat snoubencům, aby se lépe připravili na manželství, vypomáhat při vyučování náboženství, ujímat se manželů a rodin, které se octly v hmotné nebo mravní nouzi, starým osobám nejen zajišťovat to nejnutnější, ale postarat se také, aby se přiměřeně podílely na výsledcích hospodářského pokroku. Vždy a všude, avšak obzvláště v zemích, kde se zasévají první semena evangelia nebo kde je církev v počátcích nebo kde se ocitá v nějaké povážlivé situaci, podávají křesťanské rodiny před světem drahocenné svědectví Kristu, když se celým svým životem drží evangelia a dávají příklad křesťanského manželství.

Aby byly rodiny lépe s to dosáhnout cílů svého apoštolátu, může být účelné, aby se sdružovaly do skupin.