Muž a žena
Přímé teologické výpovědi o stvoření světa máme ve Starém zákoně dvě: mladší (Gn 1,1-2,4) a starší (Gn 2,4-25). Obě jsou od sebe odlišné, a to jak řečí, tak i světem představ. Co je však oběma zprávám společné a čím jsou předznamenány, je myšlenka, že svět byl stvořen z osobní vůle Boha Stvořitele (Gn 1,3).
Zatímco o prvé kapitole knihy Genesis by se dalo říci, že je svým obsahem věcnou a stručnou zprávou, konstatující určitá fakta, je druhá kapitola téže knihy naplněná bohatou dějovou fabulí, i když v podstatě přináší stejné údaje. Zdá se, jako by tu první psal filozof, používající systematického, abstraktního myšlení, kdežto druhou psal zkušený dramatik, který osobitým způsobem rozvinul děj. Z hlediska vědeckého bádání o obou zprávách je známo pouze to, že druhá kapitola knihy Genesis je zřejmě mnohem starší než prvá, neboť byla zpracována na základě prastarých pramenů, jež určitým způsobem převzala, ale s nimiž zároveň polemizuje.
V obou kapitolách se též hovoří o stvoření člověka. Zatímco prvá zpráva stvořením člověka vrcholí (Gn 1,26-31), druhá zpráva jeho stvořením začíná (Gn 2,7nn). Podle prvé zprávy byl člověk stvořen najednou jako muž a žena k obrazu a podobě Boží (Gn 1,26). Mnoho se uvažovalo o tom, co tato slova znamenají. Oba výrazy - obraz i podoba - chtějí zdůraznit, že pravé lidské bytí spočívá v obecenství s Bohem.
Člověk převyšuje všechny tvory svou inteligencí. Liší se od nich svobodnou vůlí se rozhodovat pro dobré či zlé (Dt 30,19n). Člověk je jedinečný ve své schopnosti být odpovědný za své činy. Je povolán k tomu, aby se stal synem nebo dcerou Boží (J 1,12). Toto určení nemůže rozbít ani lidský hřích. Tak člověk stojí před svým Stvořitelem jako muž a žena. Oba jsou před ním rovnocenní (Gn 2,18-24; Ga 3,28).
Druhá, starší zpráva je analogická se staroorientálními mýty, jež se zabývají stvořením člověka. Také první člověk podle knihy Genesis byl zformován jako prach ze země a Bůh mu vdechl v chřípí dech života (Gn 2,7). Těmito slovy je zdůrazněna jak lidská pomíjejícnost (Gn 3,19), tak i závislost člověka na Bohu. Podle této zprávy byl osamělému člověku stvořen z jeho žebra protějšek - žena. Žena tedy není nic horšího než muž. Oba jsou jedno tělo. Hebrejský originál říká doslova "jedno maso" (Gn 2,23n). Tato spojitost mezi oběma je vyjádřena i filologicky. Muž se hebrejsky řekne ,,'íš" a žena ,,'iššâ". Cítíme v těchto výrazech stejnou spojitost, jako ji cítí Angličan ve slovech "man" a "woman". Muž a žena. Tvůrci moderního ekumenického překladu Starého zákona chtěli tuto souvislost vyjádřit v češtině tím, že pro Evu použili neobvyklého termínu "mužena" (Gn 2,23 pozn. h). Muž a žena žijí v zahradě Eden, ve stavu rajské blaženosti. Žena klidně rozmlouvá s hadem - nemá strach z tohoto nebezpečného zvířete. Adam a Eva nevědí, co je to hlad - jejich pokrm je na dosah ruky; nevědí ani, co je zima, a proto nepotřebují oděv. Oba jsou nazí a nestydí se (Gn 2,25). Jejich pobyt v ráji však není spojen se sladkým nicneděláním, jak si to obvykle lidé představují. Má svůj smysl. Adam a Eva jsou zde proto, aby zahradu Eden střežili a obdělávali.
Vladimír a Jindřiška Kubáčovi: Znamení Smlouvy, Blahoslav, Praha 1983, str. 9-12.
