Manželství jako věc Boží
Když i nábožensky nevyhranění lidé říkají, že manželství není ponecháno libovůli manželů, že tedy podléhá předem danému řádu, vzniká otázka: odkud pochází tento řád? Jako křesťané říkáme, že řád manželství pochází od Boha. Bůh je tvůrce člověka a lidské přirozenosti i všeho, co tato přirozenost vyžaduje. Právě tak jako člověk, i manželství je neseno řádem, který Bůh vložil do přírody.
Zjevení nás učí, že manželství chce sám Bůh. Na prvních stránkách Písma se vypráví, jak Bůh stvořil člověka v rozdílnosti pohlaví: "Jako obraz Boží ho stvořil; stvořil je jako muže i ženu..." Potom jim dal příkaz: "Rosťte a množte se a naplňte zemi." Plozením měl mít člověk podíl na tvůrčí síle Boží.
Proto je nutno přijímat celou sféru pohlavního života jako něco pozitivního. Co stvořil sám Bůh, není nečisté. Jestliže existují přikázání, která upravují užívání pohlavní síly, jestliže zde existuje hřích, pak nikoli proto, že by pohlavní život byl sám o sobě nějak vadný, nýbrž proto, že jde o zachování veliké životní hodnoty. Proto Bůh chce, aby se této síly užívalo odpovědně.
V manželství si tedy neříkají "ano" jen manželé navzájem, nýbrž i Bůh, Pán, říká "ano" k tomuto manželskému svazku a potvrzuje ho - a manželé zároveň říkají "ano" Bohu a jeho řádu. Tím vzniká něco nezrušitelného. To je hlavní důvod toho, že manželství nepodléhá lidské libovůli. Proto platí: "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" (Mt 19, 6). Skrze Boží "ano" k tomuto manželskému svazku se manželství skutečně stává něčím svatým. Právem se proto říká: "Manželství se uzavírají v nebi." Už ve Starém zákoně se Boží úmluva s jeho lidem vyjadřuje obrazem manželství. Že je každá neláska vůči bližnímu hříchem před Bohem, je pro nás samozřejmé. Ale nejbližší jsou si manželé. Když se tedy proviňují jeden na druhém, stávají se vinnými i před Bohem. Když jsou manželé na sebe dobří, slouží Bohu, a když si prokazují lásku, ukazuje tato láska na Boha a jeho řád.
