Otázky k zamyšlení
pro snoubence, z nihž jeden se pokládá za věřícího a druhý nikoliv, ale nejen pro ně.
I v párech, ve kterých se oba snoubenci pokládají za věřící, existují určité rozdíly v intenzitě nebo způsobu prožívání víry. A uvedené otázky je mohou také vyprovokovat k zamyšlení:
Pokládám-li se za věřícího,
- jsem skutečně odhodlán zachovat úctu k víře svého partnera nebo mám skryté výhrady, které určitě budou zraňovat mého partnera, a tím nutně i mne?- jsem schopen unést, že přijímám na celý život někoho, kdo nějakým způsobem žije ve vztahu k Bohu, se kterým já nemám žádnou zkušenost?
- Miluji druhého tak, že ho nebudu chtít nutit k odpadnutí od víry?
- Nestačí jen tolerance, je potřeba vstřícnost, nelze vnímat duchovní rozměr toho druhého jako jakýsi jeho koníček.
Pokládám-li se za věřícího,
- měl bych zvážit, zda jsem schopen unést nemožnost sdílet s nejbližším člověkem to, co je pro mne bytostně důležité.- Nebudu druhému něco vnucovat? - pozor - Pro vyučování ve víře je manželský partner nejnevhodnější osobou.
- Můžu se pouze snažit vydávat svědectví života z víry - modlit se a být svědkem skrze smýšlení a jednání.
Podle předlohy, kterou sestavili manželé Boháčovi.
