Příprava na manželství - základní materiál
Máte zájem projít přípravou na život v manželství?
Tento text je určen především manželům, kteří vedou přípravy snoubenců na manželství a využívají k tomu již klasickou příručku Traxler a kol.: Příprava snoubenců na manželství. Věříme, že tato publikace jim přinese další inspiraci pro jejich záslužnou práci.
 |
Organizace jednotlivých kapitol
Křesťanské zacházení s časem a penězi |
Pracovní překlad z anglického originálu Marriage Preparation: Essential Content, vydal Office of Catholic Family Life, Archidiocese of Toronto pro CPR Otto Musil.
Organizace jednotlivých kapitol
ÚVOD
Odstavec shrnující důležitost kapitoly. Všeobecné prohlášení o významu a smyslu tématu a o tom, co se snažíme sdělit mladým lidem připravujícím se na manželství.
OBSAH
Rozpis materiálu na řadu hlavních bodů nebo myšlenek s krátkým vysvětlením nebo popisem každého bodu.
PŘÍSTUP
Tato část obsahuje:
1. Návrhy, jak organizovat hlavní myšlenky, kde začít, jak zaujmout nebo podchytit zájem zasnoubených párů nebo jak je přivést k tomuto tématu, tj. způsoby, jak učinit materiál srozumitelnější.
2. Návrhy na vhodnou míru účasti párů při prezentaci tématu, např. jednotlivě, diskuse v malé skupině, dotazníky, všeobecné dotazy z velké skupiny.
3. Speciální úvahy o tématu (např. přirozené plánování rodičovství, PPR - citlivost tématu, možné otázky nebo názory párů; komunikace - potřeba vyhnout se nesprávné úvaze, že obratnost při komunikaci kompenzuje nedostatek dobré vůle; finance - pravděpodobnost, že názory a očekávání párů jsou značně ovlivněny materializmem).
4. Návrhy týkající se relativní důležitosti svědectví při určitém tématu: druh svědectví (např. při komunikaci by to mohly být stručné příklady buď podrobně vylíčené nebo sehrané; v případě PPR by mohlo být svědectví hlavní součástí prezentace tím, že se ukáže cesta nastoupená prezentujícím párem, význam PPR v jejich životě apod.)
Témata
1. Připravenost na manželství
Jací jste, citová dospělost, rodinné prostředí a jeho vztah k očekávanému vývoji ve věci manželství, víry, hodnot, komunikace, postoji k financím, přístupu ke konfliktům, zacházení s city; co vás přivádí ke svatbě v kostele.
2. Komunikace
Jak vás vidí ten druhý; odhalování a intimita, řešení konfliktů, obratnost při komunikaci, motivace a závazek komunikovat. Shrnutí témat probíraných v Připravenosti na manželství a jejich využití jako příkladů při komunikaci.
3. Křesťanské zacházení s časem a penězi
Názory a očekávání; schopnost komunikovat, být otevřený a stát za svými stanovisky, očekáváními a cíli. Křesťanská vize zacházení s penězi, časem, využití vlastního nadání a darů. Pohled na média.
4. Sexualita
Co to je, širší pohled než fyzický, jací jste, povolání k lásce a příbuzenství; živé a životodárné aspekty sexuality; svatební význam těla; sexuální identita a sexuální úlohy; psychologické rozdíly mezi pohlavími.
5. Plodnost a přirozené plánování rodiny
Význam plodnosti a její vztah k sexualitě; vysvětlení mužské a ženské plodnosti, jak s ní lidé žijí, přechod k diskusi o antikoncepci a pak o přirozených metodách. Stručný popis a účinnost PPR.
6. Odpovědné rodičovství
Učení církve týkající se pochopení významu a účelu sexuality; svědomí; manželství a děti; plodná láska a odpovědnost rodičovství; rodičovské znalosti v souvislosti s tím, co očekáváte před manželstvím, vztah k dětem, pohled na sebe a na partnera jako možné rodiče.
7. Manželská láska
Navázání na sexualitu a plodnost; vlastnosti a charakteristiky manželské lásky, význam různých druhů lásky, obraz Boží lásky jako bezpodmínečné, potvrzené smlouvou.
8. Manželství jako svátost
Význam svátosti, manželství jako svátost, osobní víra, svatební obřad.
1. Připravenost na manželství
ÚVOD
V manželství se dva jedineční lidé na celý život vzájemně zavazují, že vytvoří společenství života a lásky. Rozhodují se, že spolu vybudují něco, co bude odolávat zkoušce času. Jsou-li k této výzvě připraveni, to záleží nejvíce na tom, jací jsou v tomto období svého života - na jejich stupni dospělosti, jejich vzájemném porozumění, jejich touze být otevřen jeden druhému a jejich ochotě se změnit, obětovat a odpouštět.
Všechny zasnoubené páry se ve skutečnosti připravovaly na manželství od prvních dnů svého života v rodině, když vyrůstaly doma a ve škole a ve vztazích ke svým přátelům stejného a opačného pohlaví. Období bezprostřední přípravy na manželství nemůže takový pár na manželství připravit, nebylo-li dosud dosaženo základní osobní připravenosti. Může však poskytnout příležitost k osobnímu zamyšlení a komunikaci o věcech, které manželský vztah významně ovlivňují.
OBSAH
I. Rodinné prostředí
1. Jeho vliv
Rodina má velice tvárný vliv na jednotlivce. Osobnost, hodnoty, chování, víra - to vše je ovlivněno zkušenostmi jednotlivce v rodině. Uvnitř rodiny se člověk učí a rozvíjí důvěru, důstojnost, úctu i k individualitě osob a schopnost k intimitě.
2. Rodinné vztahy
Mezi vztahy, které je třeba brát v úvahu, jsou vzájemné vztahy rodičů a individuální vztahy s rodiči, bratry, sestrami a vzdálenějšími členy rodiny.
3. Kultura a tradice
Kultura diskutuje zvyky, způsoby porozumění úlohám v rodině, praxe při výchově dětí, způsoby oslav zvláštních příležitostí a dokonce druhy vyžadovaných a oblíbených jídel. Páry si musí uvědomovat svá kulturní prostředí a zvláště rozdíly, které by mohly vést k nedorozumění nebo zášti.
4. Rodinné hodnoty
Souvisejí s kulturou a náboženským prostředím, ale patří k nim také postoj k práci, penězům, využívání volného času, vzdělávání atd.
5. Náboženská víra a zkušenost
U párů s rozdílným vyznáním existuje zřejmý rozdíl v prostředí v souvislosti s vírou. Totéž však může platit i o katolických párech, kde jeden člověk je minimálně formován a má omezenou zkušenost v praxi víry, kdežto do prostředí druhého patří častá rodinná modlitba, katolická výchova a pravidelná návštěva kostela.
6. Sociálně-ekonomické postavení
Rozdíly v rodinném prostředí v souvislosti se sociálně-ekonomickým postavením se týkají takových oblastí, jako je vzdělání a zaměstnání rodičů, místo, kde rodina bydlí, druh vzdělání (např. státní nebo soukromá škola), postoj k práci a penězům. Z jiných oblastí rodinného prostředí je pro páry důležité vědomí rozdílů jakožto činitele, na jehož základě si lidé rozumějí sobě navzájem a svým životním zkušenostem, a vytvářejí tak naděje pro budoucnost.
7. Komunikace a řešení konfliktů
Rodiny mohou být hovorné nebo tiché, otevřené nebo uzavřené, emocionálně výrazné nebo emocionálně chladné. Rozdíly ve stylu komunikace a v metodách zacházení s rozdílnými názory jsou důležité aspekty rodinného prostředí. Páry by si měly uvědomit, že i když neexistuje jednoduchý správný způsob, jak komunikovat, jsou některé způsoby komunikace škodlivé (např. neschopnost vyjádřit city, nadměrný sarkasmus a urážlivé komentáře s úmyslem ranit, argumenty vyjadřované bez sebekontroly a mlčení používané jako trest). Páry by si měly všímat způsobů komunikace, jimž se naučily ve svých rodinách, poznávat rozdíly a uznat, že na škodlivých zvycích je třeba pracovat.
8. Porozumění sexuálním úlohám
Tento aspekt rodinného prostředí souvisí úzce s prostředím kulturním. Páry chápou sexuální úlohy (tj. předpokládaný způsob jednání mužů a žen v určité společnosti) pod vlivem modelů a postojů, s nimiž přicházejí do styku ve svých domovech. Pro ty, kteří se připravují na manželství, je obzvláště významné, jak je práce rodiny rozdělena mezi pohlaví (tj. jak se zajišťuje obživa rodiny, kdo odpovídá za péči o děti, jak jsou rozděleny úkoly v domácnosti).
9. Vážné rodinné problémy
Alkoholismus, zneužívání (sexuální, tělesné, emocionální) nebo jakákoliv jiná situace, která má velký vliv na původní rodinu, může v různé míře ovlivnit psychologickou schopnost člověka zavázat se k manželství. Jednotlivci, kteří zažili vážné rodinné problémy, by měli tento aspekt svého prostředí sdělit svému budoucímu partnerovi, pokud tak již neučinili. Vyrůstání v dysfunkční rodině není příliš ideální průpravou na manželství a jednotlivci, kteří si dosud neuvědomili vliv minulých zkušeností na své osobní přizpůsobení a svou budoucnost, by na to měli být důrazně upozorněni. Měly by se jim poskytnout formou letáku informace o specializovaných poradenských službách.
II. Podobnosti a rozdíly
1. Osobní vlastnosti
Pochopení sebe sama a schopnost přijmout druhého je základem intimních vztahů. Osobní charakteristiky, jako např. společenský, ostýchavý, výkonný, lehkomyslný, uvolněný nebo napjatý jsou v manželství zdrojem obohacení i podráždění - to je skutečnost, kterou by měli znát mladí lidé připravující se na manželství. Realistická znalost sama sebe umožňuje lidem, aby porozuměli svému chování, uvažovali o jeho následcích, upřímně komunikovali a přijímali potřebu změny a růstu. Kromě rozdílů mezi osobnostmi existují osobní vlastnosti, které mohou vést k potížím v manželství, např. sobectví, nezodpovědnost, nadměrná citlivost nebo necitlivost, nepřizpůsobivost. Při zamýšlení o připravenosti na manželství by měly být páry ochotné zkoumat a upřímně komunikovat o osobních přednostech a slabostech.
2. Zájmy
Činnosti, jimž dáváme přednost ve volném čase, čas strávený v původní rodině, zvláštní zájmy, zapojení ve společenství a v církvi - to jsou životní aspekty, které mohou pár spojovat nebo rozdělovat. Páry připravující se na manželství by se měly povzbuzovat k upřímné komunikaci o tomto důležitém aspektu svého budoucího společného života: Jaká jsou jejich očekávání? Jaké zájmy mají společné? Jak budou přizpůsobovat své rozdíly?
III. Dospělost
Nikdo nedosahuje dokonalé dospělosti a každý jednotlivec má v této oblasti přednosti a nedostatky. Na otázku dospělosti je třeba se zaměřovat během celé přípravy na manželství, protože se projevuje v zacházení s financemi, sexualitě, komunikaci a rozvoji víry. Některé významné ukazatele přiměřené dospělosti jsou:
- sebeovládání (city, zvyk na kontrolu, stabilita chování, přizpůsobivost),
- schopnost přijmout a porozumět citům a schopnost je odhalit, když je to vhodné,
- věrnost osobním hodnotám (ony řídí život a neovládají ho vrtochy nebo okamžité city),
- realistické sebepoznání,
- smysl pro vlastní důstojnost,
- schopnost pro spolupráci a kompromis,
- schopnost přijímat odpovědnost a důsledky činů,
- schopnost tolerovat frustraci a odložit požitek.
IV. Víra a hodnoty
Rozdíly v základních názorech na život a hodnoty mohou v manželství působit vážné potíže. Pro páry je nezbytné, aby o svých životních názorech diskutovaly, aby si stanovily a sdělily, co je pro ně důležité a vyjádřily, co očekávají od budoucnosti.
Významným aspektem životního názoru člověka je jeho nebo její náboženská víra. Páry potřebují příležitost, aby si sdělily své zkušenosti v této oblasti. Co pro ně znamená víra? Jak důležitá je v jejich životě? Jaká je praxe jejich víry? Jaká je úloha modlitby v jejich životě? Tyto otázky mohou přijít na pořad nyní a znovu být nastoleny při besedě o svátosti manželství.
V. Očekávání a postoje k manželství
Osobní názory a očekávání týkající se manželství jsou ovlivňovány jeho nebo jejími zkušenostmi v rodině, s přáteli a médii. Páry by měly dostat příležitost, aby si sdělily své názory a očekávání týkající se:
- úloh v manželství (zaměstnání, domácí práce, péče o děti),
- osobních očekávání od toho, že budu manželem, rodičem, budu dělat kariéru,
- příbuzných z druhé strany a budoucích vztahů s nimi,
- životního stylu a společenského postavení,
- volného času spolu a odděleně, přátelství s jinými,
- praxe víry,
- dětí, kdy a kolik.
PŘÍSTUP
Hlavní práci při této besedě musí vykonat samy páry, protože pouze ony jsou těmi lidmi, kteří mohou vědět, jsou-li na manželství připraveni. Cílem této besedy je dát jim příležitost, aby si intimně pohovořili o aspektech svých životů, které budou mít významný dopad na jejich budoucí štěstí.
Protože témata jsou nastolena, nejúčinnější prostředky k povzbuzování párů, aby spolu vzájemně komunikovaly, představují dotazníky a práce s jednotlivci. Některé aspekty připravenosti na manželství se hodí k diskuzím v malých skupinách, například k vytváření seznamu vlastností dospělé osoby.
Do této besedy je možné také zařadit svědectví sezdaných párů o tom, jak se to, co od manželství očekávaly, během let změnilo, o úpravách, které provedly, a o zjištění oblastí, v nichž nebyly na manželství dobře připraveny.
2. Komunikace
ÚVOD
Komunikace je aktivní proces odesílání a přijímání zpráv. Je to způsob, jímž jeden druhému odhalujeme, kdo jsme, tím, že sdílíme myšlenky, city a názory prostřednictvím jazyka, gest, činů, výrazů tváře a pozic těla. V manželství předáváte komunikací část sebe svému partnerovi. Je to schopnost říci, kdo jste, čemu věříte a co pokládáte za cenné v životě, proč jednáte právě tak, jak jednáte, jak přemýšlíte, čeho doufáte dosáhnout a jaké jsou vaše potřeby a také schopnost naslouchat vašemu partnerovi odhalujícímu tytéž věci vám.
Mladé páry přicházejí s nejrůznějšími zvyky a dovednostmi, od špatných až po výborné. Je naším úkolem jim pomoci, aby se na tyto komunikační zvyky podívaly, sledovaly, jak je používají, předvést jim příklady dobrých způsobů komunikace a nabídnout jim příležitost k procvičení.
Něco z toho uskutečníme vyučováním různých dovedností, ale musíme zdůraznit, že je důležitější, aby snoubenci chtěli dobře komunikovat. Veškeré dovednosti světa by byly k ničemu pro toho, kdo má špatný postoj.
OBSAH
I. Potřeba komunikace
Růst jako pár.
Prohlubovat naši lásku a vzájemné porozumění.
Přizpůsobovat se změnám a růstu našeho manželství.
Vytvářet vztah přijímání silných i slabých stránek, bez skrytých myšlenek nebo citů.
II. Úrovně komunikace
1. Funkční, výměna informací, praktická.
2. Sdílení tužeb a snů.
3. Odhalování potřeb a pocitů, vlastní otevřenost. Tato třetí úroveň vlastní otevřenosti se rodí z důvěry. Nemůžeme sdílet své nejtajnější obavy, starosti a nejistoty bez důvěry. Důvěra se buduje během času.
III. Poznej sebe sama
Každý člověk má různý komunikační styl, většinou ovlivněný prostředím a zkušenostmi. Jsi schopen se odhalit? Sdílet své nejtajnější city? Jsi dobrý posluchač?
IV. Typy komunikace
1. Mluvená. Asi 7% se sděluje skutečnými slovy a 38% tónem hlasu, přestávkami atd.
2. Neverbální. Asi 55% jsou pohyby tváře, poloha těla, gesta, reakce těla.
3. Psaná.
4. Ticho. Může sdělit zprávu.
5. Sexuální.
V. Komunikační dovednosti: Dobří komunikátoři (obyčejně dobří posluchači):
1. dovedou předávat zprávy jasně a úplně,
2. dovedou vyjádřit obtížné city bez vyčítání a obviňování,
3. jsou citliví na komunikaci v pravý čas,
4. jsou aktivně reagující posluchači (úplně pozorní, častý kontakt očí, ptají se kvůli vyjasnění),
5. nepředpokládají, že znají názory nebo city druhého,
6. umějí naslouchat druhému, vyjadřovat obtížné city a nezaujímat obranné postoje.
VI. Komunikační dovednosti: Špatní komunikátoři (obyčejně špatní posluchači):
1. ovládají diskuzi, nenaslouchají a nedávají druhým osobám příležitost promluvit,
2. jsou nepozorní, zaujatí, přerušují vlastními myšlenkami,
3. předpokládají, že vědí, co chce druhý říci, a už plánují odpověď,
4. volí nevhodnou dobu,
5. zaujímají obranný postoj nebo vyčítají a obviňují ostatní,
6. nereagují, odmítají sdílet své myšlenky a city.
Jiné body
- Nikdo se nemůže změnit přes noc, ale musí zde být ochota snažit se.
- Je třeba prezentovat příklady dobré komunikace.
VII. Zacházení s konfliktem
Konflikt je normální a dá se očekávat. Protože jste rozdílní lidé, budou existovat neshody (malé a velké). Nevyhýbejte se jim, ani nepředstírejte, že nejsou.
- Začněte brzy v manželství vytvářet zdravé modely zacházení s neshodami.
- Mějte své city - hněv, frustraci atd.
- Používejte raději sdělení začínající "já" než "ty".
- Nevracejte se k minulým událostem.
- Vyhýbejte se urážkám.
- Nereagujte tichem (odmítání komunikovat neumožňuje řešení konfliktu).
- Vžijte se do situace druhé osoby (empatie vás vyvede ze sebe sama).
- Nezůstávejte v hněvu, nechte konflikt zaniknout.
- Příkazem je nevidět v konfliktech vítězství nebo porážku.
- Velmi důležité je udržovat smysl pro humor.
- Uvědomujte si okolnosti vytvářející napětí.
- Je důležité relaxovat, být spolu, rekreovat se spolu.
VIII. Odpuštění a náprava vyžaduje, abychom
1. si uvědomovali Boží přítomnost,
2. spoléhali na milost manželství a modlili se za vedení,
3. měli na paměti, že jsme povoláni k bezpodmínečné lásce; jsme nedokonalým obrazem Božím, ale jsme povoláni k tomu, abychom byli dokonalejší, k vědomému úsilí o opuštění minulých zranění,
4. věděli, že Bůh je hluboce účasten ve vztahu páru.
Konflikt se může vyřešit:
1. Souhlasem: vzájemná dohoda na rozhodnutí, za něž oba partneři přejímají odpovědnost.
2. Vyhověním: oba partneři souhlasí s nesouhlasem.
3. Kompromisem: nalezení střední cesty.
4. Ústupkem: jeden partner ustoupí přání druhého.
PŘÍSTUP
Pro manželské vztahy je důležité, aby si každý partner uvědomil své city a názory a byl schopen je se svým partnerem sdílet.
Účelem této besedy by mělo být pomoci párům, aby se podívaly na své zvyky, byly citlivější jeden k druhému, ochotnější naslouchat a schopnější řešit konflikty. Chceme, aby zkoumaly své způsoby komunikace s druhým.
1. Zmiňte se o OBSAHU (typy a úrovně komunikace atd.). Parodujte na všedním incidentu, jak komunikaci neprovádět, nebo předveďte několik různých způsobů, jak řešit tutéž situaci, a ať páry určí zručnost nebo nedostatek zručnosti.
2. Požádejte páry, aby jmenovaly co nejvíce špatných způsobů komunikace; ať navrhují lepší přístupy.
3. Ať se zapojí, přemýšlejí.
4. Připravte pro páry cvičení, v němž by se zabývaly samy sebou, svými schopnostmi a zvyky; ať sledují, jak dobře spolu vzájemně komunikují. Provádějte to jednotlivě.
5. Existuje mnoho INFORMACÍ, které je možno během toho večera poskytnout.
6. Jakoukoliv informaci formulujte jasně a přímo. Nepřetěžujte je daty, ale dejte jim příležitost tu a tam něco z toho procvičovat a jako pár používat své vlastní zkušenosti.
7. Požádejte je, třeba jako domácí cvičení, aby si vybrali jeden zlozvyk nebo malou zručnost, a ať s ní potom během kurzu pracují. Udělejte to jako pokus.
8. Proberte jednotlivé schopnosti. Používejte příklady. Sdělujte si zkušenosti, abyste ilustrovali jejich význam. Ať je identifikují.
9. Je velmi důležité zdůrazňovat názor. Znalosti veškeré teorie, zručností atd. jsou málo platné, pokud neexistuje přání se zlepšit, být lepším komunikátorem.
Některé navrhované otázky:
Umíte vyjádřit slovy své city?
Umíte konstruktivním způsobem vyjádřit urážku, strach, hněv?
Existují otázky, na něž se bojíte svého partnera zeptat?
Navrhovaná zahajovací modlitba nebo čtení: List Kolosanům 3, 12-15
"Jako vyvolení Boží ... milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni".
3. Křesťanské zacházení s časem a penězi
ÚVOD
Každý z nás přináší do našeho manželství rozdílné životní zkušenosti, které ovlivňují náš způsob myšlení a jednání ve vztahu k času a penězům. Neexistuje JEDEN způsob, jak zacházet v manželství s penězi, ale existuje způsob správný - ten, který danému páru nejlépe vyhovuje. Lze ho objevit po otevřené a čestné úvaze a diskuzi.
Peníze se často uvádějí jako jedna z hlavních příčin manželského konfliktu, která, je-li dosti vážná, může vést k rozpadu manželství. Peníze samy o sobě nebývají problémem, ale náš vztah k nim může být. Dnes je většina z nás pod vlivem konzumního způsobu života, reklamy a tlaku držet krok s ostatními. Velmi často nás náš majetek "vlastní", místo aby nám sloužil.
Účelem tohoto pohovoru je pomoci snoubencům, aby zkoumali své osobní historie, postoje, životní zkušenosti a očekávání ve vztahu k zacházení s časem a penězi a oba je sdíleli se svým partnerem.
OBSAH
I. Názory a hodnoty
1. ovlivněné:
a) rodinným prostředím a výchovou,
b) přáteli, spolupracovníky, sousedy,
c) životními zkušenostmi (bydlení ve vlastním versus bydlení doma).
2. Pro různé lidi představují peníze různé věci např. nezávislost, bezpečnost, moc a kontrolu, postavení, odměnu, únik.
3. Manželství přináší nový finanční závazek a útraty je třeba kontrolovat. To může způsobit pocity omezování a deprese. Jak by se to mělo řešit? Kolik můžete utratit bez porady s druhým?
4. Čí jsou to peníze (jeho, její, naše?) Existuje čestnost a otevřenost při diskuzi o zvycích, potřebách a tlacích? Jak se rozhodovalo ve vaší rodině? Jak hodláte rozhodovat vy?
Mohli byste si položit jednu hloubavou otázku: Bude váš vztah k penězům vašemu manželství pomáhat nebo mu překážet?
II. Cíle a očekávání
Některé oblasti je třeba prozkoumat před manželstvím (bez ohledu na to, zda jeden nebo oba partneři pracují mimo domov):
1. Individuální a kombinované potřeby: Žijete v rámci svých možností? Pokryje JEDEN plat základní potřeby jako byt, stravu, dopravu?
2. Spolupracujete na vytváření realistických cílů: krátkodobých, dlouhodobých, jsou cíle seřazeny podle důležitosti? Jsou pružné? Budete časem tyto cíle přehodnocovat?
3. Jsou vaše cíle a očekávání založeny na dvou platech?
4. Jak ovlivní váš předpokládaný postup v zaměstnání rozdělení domácích prací a povinností?
5. Jak předpokládáte, že vaše práce nebo postup ovlivní vaše manželské vztahy a děti?
III. Správcovství času a peněz
"Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti." (1Petr 4,10)
Správce je člověk, který řídí záležitosti domácnosti nebo pozemků pro majitele. Křesťanský správce spravuje záležitosti Boží na zemi. Všechno, co máme - život, čas, zdraví, talent, vztahy, majetek - je nám dáno od Boha. Křesťanský správce slouží Bohu z lásky a vděčnosti za tyto dary, protože ví, že nezáleží na tom, kolik máme, ale co děláme s tím, co máme. Toto pojetí správcovství je důležité sdělit mladým párům.
Máme vážnou povinnost prozkoumat, jak můžeme:
1. pěstovat manželské vztahy a také rodinné vztahy.
2. Používat svůj talent a čas pro druhé, věnovat se církevnímu společenství a místnímu společenství.
3. Udržovat v rovnováze čas a peníze, práci a rodinu. Nelze pokládat děti a věci na stejnou úroveň. "Děti jsou jistě nejvzácnější dar manželství a svým rodičům přinášejí velmi mnoho dobrého." (viz Konstituce o církvi v dnešním světě, č. 50)
IV. Správa peněz
Potřeby každého snoubeneckého páru jsou různé. Čas kurzu obyčejně umožňuje pouze podat stručný přehled s praktickými náhledy do každé z těchto oblastí:
1. Rozpočet
a. je metoda sledování peněz vydělávaných a utrácených tak, abyste mohli žít v rámci svých možností,
b. umožňuje vám získat za peníze co nejvíce a dosahovat určených cílů,
c. pomáhá k moudrému rozhodování a vyhýbání se sporům.
2. Úspory
a. jsou obtížně dosažitelné, ale důležité pro budoucnost,
b. týkají se sebekázně a utrácení bez rozmyslu,
c. poskytují tipy na to, "jak" něco podniknout.
3. Vlastnictví domu, bytu
a. pronájem versus koupě,
b. hypotéky a financování,
c. skromné počátky versus dům "snů".
4. Úvěr a dluh
a. úvěrové karty, cena nakupování na úvěr,
b. první varovné znaky zadlužení,
c. finanční rezervy pro případ nouze.
5. Pojištění a závěti
a. změny jmen a adres na existujících dokumentech,
b. zhodnoťte jejich potřebu,
c. seznamte se s finančními závazky partnera před svatbou.
PŘÍSTUP
Večer věnovaný financím může následovat po večeru o komunikaci, aby si páry mohly v praxi vyzkoušet "dovednosti", jimž se naučily. Uložte jim, ať připraví ROZPOČET ještě před tímto večerem. Na počátku večera by se pak mohly jeden nebo dva páry podělit o zkušenosti (ať nehovoří o finančních specifikách, ale o tom, jak bylo toto cvičení pro ně obtížné, příjemné, poučné).
Tento večer je pro ně pracovní: asi polovinu času zabere cvičení v páru a zbytek bude věnován zkušenostem manželských párů .
Cvičení s jednotlivci, připravená vedoucími nebo pořadateli kurzů, jsou určena pomoci párům, aby
1. zkoumaly své rodinné prostředí a vnímání rodiny svého partnera,
2. zjišťovaly svůj postoj k penězům,
3. si sdělily svá finanční očekávání.
Pořadatelé by měli zařadit alespoň jednu osobu (pár) se znalostmi v oblasti rozpočtu, vlastnictví bytu, pojištění a úvěrů. Všichni pořadatelé by měli umět poskytnout všeobecné pokyny, zdůraznit některá úskalí, zařadit praktické návrhy a myšlenky.
Při cvičeních s jednotlivci by měly vedoucí páry hovořit o svých prvních zkušenostech z manželství, včetně toho, jak se vypořádaly s překážkami a problémy a jak to ovlivnilo růst jejich vztahu. Později, až budou mluvit o správcovství, mohou na svém postupu ilustrovat význam toho slova.
Každý ze snoubeneckých párů bude chtít pomoc nebo informaci o rozdílných finančních oborech. Možná, že nedokážeme odpovědět na všechny jejich požadavky, ale můžeme je odkázat na množství služeb a tiskoviny poskytované zdarma. (Mějte po ruce nějaké materiály od vládních nebo komunálních finančních agentur.)
Poznámka: Pořadatelé by neměli v žádném případě prezentovat obchodní zájmy. Vyhněte se jménům firem a jejich telefonním číslům. Neposkytujte žádné navštívenky, brožury ani jiný propagační materiál, pokud o to snoubenecké páry soukromě nepožádají.
4. Sexualita
ÚVOD
Lidská sexualita je základní složkou osobnosti. Mužství a ženství není něčím, co jednotlivci dělají nebo mají, ale něčím, čím jsou. Celá osobnost - tělo i duše - je mužská nebo ženská.
Proto je lidská sexualita tak komplexní a tajemná. Není omezena na vzhled těla nebo na skutečnost reprodukčního systému, i když to jsou zřejmě základní aspekty mužství a ženství. Sexualita ovlivňuje způsob myšlení, cítění, interpretaci našich zkušeností a vztah k druhým. Je důležitým aspektem naší osobní identity.
Jako součást přípravy na manželství potřebují zasnoubené páry prozkoumat a vzájemně si předat porozumění sexualitě a svůj postoj k tomuto daru stvoření.
OBSAH
I. Stvoření (Genese)
Bůh nás stvořil jako muže a ženy. Obě pohlaví jsou rovnocenná, ale rozdílná. V nejhlubším slova smyslu jsou doplňková. Muži a ženy jsou spolu povoláni, aby vytvářeli vzájemný vztah lásky. Muži a ženy spolu mají sílu plodit, spolupracovat s Bohem a přinášet nový život na tento svět.
II. Sexualita a vztah
1. Jsme stvořeni pro vztah
Abychom byli plně lidští, potřebujeme být milováni a nabízet lásku druhým. První poučení o vztazích se nám dostane v rodině a pokračuje potom v přátelství navazovaném v okolí a ve škole a později na pracovišti.
2. Intimita
Intimita se projevuje v mnoha rozličných vztazích rozmanitými způsoby. Jejími vlastnostmi je otevřenost, uznání, důvěra a věrnost. Vztahy manželů a manželek, rodičů a dětí, bratrů a sester, blízkých přátel, jakož i mužů a žen připravujících se na manželství - to jsou všechno vztahy intimní. Jedině v manželství je však tato blízkost určena k tomu, aby se vyjadřovala sexuální intimitou. Sexuální styk je znakem úplné otevřenosti, důvěry, uznání a věrnosti, již existujících mezi mužem a ženou, kteří se rozhodli k manželskému spojení. Jejich tělesný sexuální vztah odráží i prohlubuje jejich intimitu.
3. Sexuální přitažlivost
Sexualita je zvláštním jazykem lásky. Mužství a ženství nás přivádí od sama sebe k jiným. Bůh nás stvořil, abychom žili v intimním vztahu s jinými jako muži a ženy a abychom vyjadřovali vzájemnou lásku, náklonnost, zájem a starost celou svou bytostí - tělem i duchem. V pubertě se stává sexuální přitažlivost mocným faktorem v našem vztahu s příslušníky opačného pohlaví. Silná tělesná a duševní přitažlivost nás k opačnému pohlaví přitahuje a povzbuzuje nás k vytváření hlubších vzájemných osobních vztahů. V dospělosti může tato přitažlivost vést k hluboce intimnímu přátelství mezi mužem a ženou, které se završuje manželstvím.
III. Sexuální pud a rozkoš
1. Jejich účel
Když se po pubertě začíná objevovat sexuální pud, vyvíjí se schopnost reagovat sexuálně a zažívat sexuální rozkoš. Je to normální aspekt lidského vývoje. Zkušenost s rozkoší v souvislosti se sexuálním vzrušením a orgasmem má biologický účel, totiž že zajišťuje přežití a reprodukci lidských bytostí.
2. Jejich zneužití
Sexuální rozkoš není ani hlavním účelem lidské sexuality, ani není určena k samoúčelnému konání. Protože jsme ovlivněni dědičným hříchem a máme sklon k sobectví, je pro nás příliš snadné vyhledávat sexuální rozkoš tak, že to odlidšťuje nás i druhé. Místo kontroly svých pudů příliš často dovolujeme, aby naše potřeby a pudy kontrolovaly nás. Sexuální činnost se může stát formou sebeuspokojování, místo aby byla výrazem trvalého a výlučného závazku. Nebo může být znamením vykořisťování místo znamení nesobecké lásky.
IV. Svatební význam těla
Těla mužů a žen jsou určena k tomu, aby si sdělovala lásku v intimním sexuálním vztahu a skrze tuto lásku přiváděla na svět nové lidi. Papež Jan Pavel II. toto nazývá svatebním významem těla. Tento výraz popisuje sexualitu způsobem, který je hluboce osobní. Tělesná sexualita mužů a žen, jejich plodnost a jejich schopnost k sexuální rozkoši se pokládají za dar, který jeden druhému nabízí v manželství.
Pohlavní styk je zvláštním znamením tohoto daru a vyjadřuje lásku, která jde za přítomnost a zasahuje do budoucnosti - je to tvůrčí láska vyvolávající nový život.
V. Některé rozdíly mezi pohlavími
1. Některé příklady těchto rozdílů
Existují tělesné a psychologické rozdíly mezi pohlavími a tyto rozdíly mají důsledky na sexuální a emocionální přizpůsobování v manželství. Například muži všeobecně bývají sexuálně vzrušeni rychleji než ženy a také reagují silněji a rychleji na vizuální popud. V psychologické oblasti se zdá, že ženy vyjadřují a sdílejí intimní city snadněji než muži, a to se projevuje ve způsobu jejich komunikace.
2. Biologie nebo učení?
V naší společnosti je mnoho debat o tom, jsou-li rozdíly v chování mezi muži a ženami důsledkem dědičnosti nebo prostředí. I když není pravděpodobné, že by taková debata v nejbližší budoucnosti něco vyřešila, nemělo by to bránit diskuzím o souvisejících otázkách, zvláště když některé rozdíly mezi pohlavími ovlivňují vztahy. Jinými slovy, otázka, proč rozdíly existují, nemusí být vyřešena, aby se o nich mohlo diskutovat. Přehánění nebo přehlížení odlišných vlastností spojených s každým pohlavím jsou dvě tendence, jimž je třeba se vyhnout.
3. Úlohy a očekávání
Společenská debata o významu mužství a ženství má dopad na sexuální role v manželství a na očekávání týkající se těchto rolí. Protože názory jednotlivce na sexuální role jsou silně ovlivněny rodinným prostředím, kulturou a zkušenostmi, je důležité, aby zasnoubené páry sdílely své postoje a očekávání v této oblasti. Když se jedná o takové otázky, jako je výchova dětí, rozdělení povinností v domácnosti a výživa rodiny, musí o nich vzájemně komunikovat a je třeba aby dosáhly základní shody.
PŘÍSTUP
Páry, které se připravují na manželství, mají mnoho představ a názorů o sexualitě a také očekávání názorů vašich a katolické církve. V některých případech budou páry o sexualitě přemýšlet a vzájemně si sdělovat své myšlenky. Jiní mohou být se svými názory dosti nejistí a je pro ně obtížné o tomto námětu komunikovat. Při diskuzích o sexualitě se páry potřebují cítit příjemně a poznávat, že nehledáte "správné" odpovědi, ale to, co si v tomto okamžiku svého života upřímně myslí.
Některé páry mohou předpokládat, že katolíci mají přísné a negativní názory na sexualitu (např. tělesná a sexuální rozkoš je "špatná"). Ti, kteří spolu žijí nebo jsou sexuálně intimní, si budou uvědomovat rozpor mezi tím, co dělají, a co církev učí, i když to nemusí pokládat za problém. Tyto úvahy by měly formovat váš přístup. Vaším úkolem je přinášet dobrou zprávu o sexualitě a vést páry k uznání a ocenění pravdy a krásy této dobré zprávy.
Jestliže páry váhají sdělit své názory o sexualitě, můžete začít otázkami o tom, jak se projevuje sexualita v mediích - co nám nabízí televize (film, video, noviny) ve věci sexuality? Povzbuďte páry, aby si vyměňovaly názory a zaznamenávejte je do tabulky. Některé navrhované otázky: Co je sexualita? Existuje rozdíl mezi sexem a sexualitou? Jak jste se poprvé o sexualitě dozvěděli? Jaké byly nejdůležitější vlivy na vaše názory o sexualitě? Jaký vliv má církev na váš způsob myšlení? (Třeba z informací o církvi ve škole, doma, z medií.) Co se chcete dovědět o sexualitě dnes večer?
Z tohoto úvodu přejděte k diskuzi o Genesi a pokračujte dalšími hlavními myšlenkami. Část o Genesi můžete uvést citací toho, co je k tomu uvedeno výše, a požádat páry, aby se k tomu vyjádřily.
Důležité jsou aktivity s jednotlivci, které podněcují páry, aby si sdělovaly své chápání sexuality, názory na sexuální úlohy, zkušenosti z původních rodin a očekávání od manželského života. Povzbuzujte také interakce v malých skupinách a v celé skupině. Používejte dotazníky, diskuzní otázky a stručně podané situace ze skutečného života.
5. Plodnost a přirozené plánování rodičovství
ÚVOD
Toto téma je obvykle probíráno párem vyučujícím PPR, ale vedoucí kurzu mohou uplatnit určité návrhy, aby zajistili co největší užitek kurzu pro zasnoubené páry. Tento nástin je vodítkem jak pro vedoucí kurzu, tak i pro přednášející z řad hostů.
Doufáme, že v předcházející kapitole o sexualitě páry poznaly, že pravá sexualita je duchovní, tělesná a intelektuální, jakož i tvůrčí a emocionální. Nyní je třeba, abychom jim pomohli porozumět, ohodnotit a respektovat jejich plodnost a použili toho k dosažení rovnováhy v jejich sexuálním životě.
Při katolickém nebo křesťanském kurzu přípravy na manželství předkládáme v úplnosti učení církve o odpovědném rodičovství a plánování rodiny. Většina mladých párů vůbec o PPR neslyšela a pokud slyšela, domnívá se, že je to stará metoda kalendářních rytmů. Je třeba tyto mýty rozptýlit a ujistit je o jeho účinnosti a hodnotě v jejich manželství. Záměrem tohoto pohovoru není tuto metodu naučit. Je nezbytná individuální instrukce, protože účinnost závisí na tom, jak správně páry této metodě rozumějí a užívají ji.
OBSAH
I. Metoda a její účinnost
1. Co to je?
Metoda, která párům zajišťuje prostředky ke svobodné a láskyplné spolupráci na plánování svých rodin při použití znalosti přirozených fází jejich plodnosti a neplodnosti, aby dosáhly nebo se vyhnuly těhotenství. PPR není antikoncepční. Je to opravdové plánování rodiny, neboť párům dovoluje časově rozmístit jejich děti tím, že si naplánují svá těhotenství. Metoda je zdravotně bezpečná, snadná k naučení, nenákladná, morálně přijatelná a vede k odpovědnosti obou partnerů.
2. Pozadí PPR
Něco o výzkumu, který vedl k objevení metod: biologická fakta, statistiky. Rozlište přirozené metody od metody kalendářních rytmů.Vysvětlete, že existují dvě metody: symptotermální a ovulační (prezentující pár pohovoří o té, kterou zná a používá).
3. Účinnost
Podle Světové zdravotnické organizace je metoda účinná z více než 98% (stejně účinná jako pilulka) při patřičném poučení a správném používání. Srovnejte její účinnost s méně účinnými antikoncepčními metodami.
II. Porozumění plodnosti
Většina mladých párů věří, že vědí všechno, co potřebují o své plodnosti a pohlavním styku. Pár prezentující PPR může vysvětlit více o fyzických a psychologických aspektech, které zvýší pochopení hodnoty a důležitosti tohoto daru pro růst jejich vztahu.
III. Morálně přijatelné
(Bude probráno podrobněji v 6. tématu Odpovědné rodičovství, pokud není pár prezentující PPR schopen a ochoten o tom mluvit.)
Navažte na učení církve o odpovědném rodičovství. Proč jsou přirozené metody a antikoncepční metody odlišné? Jaké hodnoty jsou respektovány při přirozené metodě, které nejsou respektovány při metodách antikoncepčních?
IV. Svědectví prezentujícího páru
Proč používají PPR, jeho význam v jejich životě. (Pokud dříve používali antikoncepční metodu plánování rodiny a jsou ochotni o tom diskutovat, mohli by se tady o tom zmínit.) Co pro ně znamená jejich plodnost. Jak to pomohlo jejich komunikaci v manželství a prohloubilo jejich lásku a vzájemné porozumění. Jak to učinilo oba odpovědné za plánování jejich rodiny. Promluvte o jejich zkušenosti se zdrženlivostí a o hodnotě, jakou má v jejich manželství. Buďte přístupní k otázkám mladých párů.
PŘÍSTUP
Protože toto téma obvykle probírá hostující instruktorský pár (pokud vedoucí pár přímo PPR nevyučuje), patří mu téměř celý večer.
Vedoucí pár by měl přednést podpůrný úvod. Propojit večer s dalšími tématy kurzu (sexualita, odpovědné rodičovství). Mohl by předem uložit párům nějakou četbu, která s tématem souvisí. Dejte jasně najevo, že na této besedě se metoda nebude vyučovat.
I. Hostující instruktoři
Udělají pohodu mezi mladými páry tím, že se představí a stručně vysvětlí, proč chtějí mluvit o PPR. Na začátku večera mohou rozdat dotazník pro jednotlivce. Otázky mohou být třeba: Diskutoval pár o tom, jak chtějí plánovat své děti? Jakou metodou? Proč právě touto? (Toto je pro soukromé použití).
Mohli by začít se stručnou historií PPR, jeho účinností. Potom se zabývat mužskou a ženskou plodností se zdůrazněním aspektu daru. Velmi stručné vysvětlení tabulek, symbolů atd. Dbejte, aby nedošlo k informačnímu přetížení u obou těchto bodů. Srovnávejte přirozené a nepřirozené (umělé) metody. (Je možné se zmínit o morálním aspektu, ale bude to probráno podrobněji v Odpovědném rodičovství.) Oba, manžel i manželka by měli diskutovat o období zdrženlivosti. Diskutujte o pozitivních účincích v jejich vztahu:
- přijetí společné odpovědnosti,
- respektování plodnosti toho druhého,
- komunikace,
- příležitost pro růst lásky.
Mohou použít video k rozšíření svědectví.
II. Čas pro otazníky
Často jsou slyšet otázky: Jaký je rozdíl mezi vyhýbáním se plodnému období a používáním antikoncepčních prostředků? Jak se člověk vypořádá se zdrženlivostí? Stojí to za tu námahu? Je to opravdu účinné?
6. Plodná láska a odpovědné rodičovství
ÚVOD
Pochopení plodné lásky a odpovědného rodičovství je nezbytné k úspěchu a štěstí opravdového křesťanského páru při vytváření láskyplného domova a rodiny. Při sňatku oba manželé okamžitě stojí tváří tvář daru své plodnosti a možnosti zrodit nový život. Jaká jim můžeme dát vodítka k tomu, aby byli s tímto darem štědří a otevření novému životu? Jak jim můžeme dát zdravé zásady pro výchovu dětí?
Zprávy medií často zkreslují oficiální učení katolické církve o plánování rodiny a mnoho párů přichází s mnohými dezinformacemi. Musíme jasně a pečlivě prezentovat, co církev učí o odpovědném rodičovství a proč. Páry musí dostat příležitost, aby se ptaly a diskutovaly, a tak lépe porozuměly moudrosti tohoto učení. Naším úkolem je přivést je ke zkoumání jejich pocitů a očekávání v souvislosti s rodičovstvím, s postojem k dětem a povzbuzovat je ke vzájemné diskuzi o tom všem před svatbou.
OBSAH
I. Postoj k dětem
V současné společnosti jsou rodiny menší. Často nacházíme negativní postoje k dětem, např. že jsou zátěží, příliš nákladné, protivné, omezují volnost; některé páry se dokonce rozhodnou nikdy děti nemít (diskutujte, zda je takový postoj slučitelný s přijetím svátosti manželství v katolické církvi). Náš postoj by měl být velmi pozitivní a povzbudivý. Křesťanská perspektiva manželství a rodiny normálně s dětmi počítá. Děti jsou Boží dar, osoby hodné lásky, péče a radosti, a nikoliv objekty k vlastnění.
Dávejte osobní příklady radostí a odměn rodičovství z vašich vlastních zkušeností. Svědčte o úkolech, o celoživotním závazku k růstu rodiny, o obětech a potížích, ale také o požehnání, zázracích a radosti. Přimějte páry, aby zkoumaly a diskutovaly o svých citech k dětem. Uvítají je? Jaké mají naděje a obavy? Co si myslí o tom "kdy" a "kolik"? Vedoucí pár bude možná muset promluvit o neplodnosti, adopci, a dokonce o umělém oplodňování. Přinejmenším by měl být připraven odpovědět na otázky z těchto oblastí.
II. Odpovědné plánování
Církev neříká a ani nikdy neříkala manželským párům, kolik dětí by měly mít. (Jednotlivci v církvi mohou vyjadřovat učení církve nevhodně nebo nepřesně.)
Biskupové na Druhém vatikánském koncilu prohlásili: "Tento úsudek si musí koneckonců udělat manželé před Bohem sami. Ať si však jsou křesťanští manželé vědomi toho, že způsob svého jednání nemohou určovat podle své libovůle, ale že se vždy musí řídit svědomím, které se má přizpůsobovat Božímu zákonu, a že mají být učenliví vůči učitelskému úřadu církve, který tento zákon ve světle evangelia autenticky vykládá." (Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě, č. 50)
Pozadí
Morální činy mají objektivní i subjektivní aspekty. Objektivní aspekty se zabývají tím, je-li čin sám o sobě dobrý nebo špatný. To znamená: Jde o porušení mravního řádu? Subjektivní aspekty se zabývají tím, je-li osoba, která ten čin provádí, odpovědná. Na příklad: Věděli, že to je špatné? - Chtěli to skutečně udělat? - Byl zde nějaký nátlak? Zabývá se otázkami správnosti nebo nesprávnosti. Abychom lépe porozuměli a vysvětlovali učení církve, musíme nejprve určit objektivní aspekty, tj. jaký je objektivní morální řád ve věci pohlavního styku. Potom a jedině tehdy se můžeme zabývat subjektivními otázkami.
Páry s informovaným svědomím (viz Vytváření správného svědomí) rozhodující se o rodičovství jsou
- otevřené životu: otevřenost předávání života; pokládají děti za největší možný dar manželství;
- velkorysé a obětavé: při rozhodování o odkladu narození dítěte (prvního nebo dalšího) se páry mají ptát "je naše rozhodnutí vedeno pouze touhou mít pro sebe více času, peněz, majetku nebo volnosti?";
- věřící: každé rozhodnutí o životě v sobě obsahuje riziko, protože nemůžeme znát ani kontrolovat budoucnost, ale strach z nejistoty může být značně zmenšen silnou vírou v Boží prozřetelnost a milost;
- praktické: při rozhodování o tom, zda mít dítě či odložit početí musíme vzít v úvahu zdravotní, ekonomické a psychologické faktory, tj. zdraví rodičů, děti už narozené, finance, péči rodičů, mentální a emocionální připravenost manželů atd.;
- skromné: početí je výsledkem spolupráce mezi mužem, ženou a Bohem; sami rodiče tento proces neovládají, jen se otvírají přenosu života, např. nečekaná těhotenství, neschopnost počít; tato fakta nás činí skromnými před naším Bohem, který je konečným zdrojem života;
- vzájemné: rozhodnutí odložit početí nebo mít děti se musí probrat v duchu modlitby a vzájemného souhlasu.
III. Vedení církve
Církev učí, že podle Božího tvůrčího záměru má sexuální styk dva neoddělitelné významy:
- "spojivý význam" (láskyplný aspekt), jímž se láska páru symbolizuje, zachovává a posiluje;
- "tvořivý význam" (životodárný aspekt), jímž se pár otevírá možnosti spolupráce s Bohem při stvoření nové osoby.
Tyto dva významy sexuálního styku nelze oddělit bez zasahování do Božího záměru s lidskou sexualitou, která představuje úplné vzájemné odevzdání manželů. Církev prohlašuje, že "naprosto každý manželský akt musí být otevřen předávání nového života". V důsledku toho schvaluje přirozené plánování rodiny a odmítá jako nemorální různé formy antikoncepce.
Příklad: Stejně jako uspokojení naší chuti po jídle a pití je neoddělitelné od jeho životodárného aspektu, tak i naše sexuální touha je neoddělitelná od jejích životodárných aspektů. Neoddělitelnost láskyplných a životodárných aspektů sexuálního styku je úhelným kamenem morálního učení církve o tvořivé lásce. Bez tohoto základního principu není morálního argumentu proti homosexualitě, masturbaci, cizoložství atd.
IV. Rodičovské dovednosti
Rodinné prostředí a zkušenosti mají velký vliv na to, jakými rodiči páry budou, proto potřebují zkoumat rodinné prostředí své i svého partnera. Být dobrým rodičem vyžaduje schopnosti vychovávat, vzdělávat a připravovat děti pro život. K tomu patří láska a vzájemná úcta rodičů a způsob, jakým ukazují tyto vlastnosti svým dětem. S tím také souvisí předvádění a sdílení hodnot, o nichž rodiče věří, že jsou pro jejich děti důležité. Navíc, být dobrým rodičem vyžaduje sebekázeň, trpělivost, obětavost a důslednost. Tyto vlastnosti zde musí být dříve, než děti přijdou. Takže je toho mnoho, co mohou mladí lidé plánující manželství dělat, aby se na rodičovství připravili.
- Povzbuzujte páry, aby strávily nějaký čas v rodinách toho druhého za účelem objevování a diskuze o tom, jaký být / nebýt rodič.
- Nyní diskutujte, jak budou oni postupovat, o péči o děti, které rodinné zvyky zachovají nebo opustí, jak důsledně a jednotně přistoupí ke kázni, chování, hodnotám, modlitbě atd.
PŘÍSTUP
1. Neexistuje jednoduchý nebo snadný způsob, jak vysvětlit mladým párům učení církve o kontrole porodnosti. Je však důležité, aby kdokoliv odpovědný za tuto část manželského kurzu:
a. Znal velmi dobře různé církevní dokumenty včetně Humanae vitae, Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě, Familiaris consortio a některé argumenty pro a proti za posledních 25 let.
b. Byl osobně přesvědčen o správnosti učení církve a oceňoval její vedení. Aby lépe porozuměl dnešnímu postoji mnoha mladých lidí, žijících ve světě s antikoncepční mentalitou, bude muset přednášející věnovat přípravě nemalé úsilí.
c. Nebál se většího odporu těch, k nimž mluví. Tento pár nebo osoba má učit nikoliv dogmaticky, ale s láskou a péčí, aby způsob učení byl téměř stejně důležitý jako to, co se učí. Tento starostlivý přístup však nesmí znamenat zastírání otázek a věcí, které je třeba vyslovit.
d. Byl chápající posluchač. Vždycky opakujte otázku, abyste se ujistili, že rozumíte otázce tazatele, než na ni odpovíte. Vyhněte se sporům s páry; jednejte s nimi laskavě a čestně, uvědomte si jejich citlivost na sexualitu v tomto období jejich života. Věnujte přiměřený čas jejich problémům a otázkám.
2. Chcete-li učit dospělé, musíte je nějak zainteresovat. Musí své myšlenky, představy a city identifikovat, aby byli ochotni nebo schopni se zaměřit na myšlenky nové. Může být užitečné sepsat seznam jejich problémů na tabuli nebo na papír. (Tento seznam snadněji sestavíte, když jim uložíte některé v navrhovaných otázek - viz dále - jako domácí cvičení před touto besedou.) Když budou tyto problémy zjevné, bude je moci vedoucí pár zařadit do náplně rozhovorů. Bude zapotřebí stále párům připomínat, že se zabýváme objektivní morálkou, nikoliv subjektivními situacemi. Na otázky je třeba odpovídat z tohoto hlediska.
3. Při zkoumání rodinného prostředí a očekávání ve věci rodičovství hovořte s jednotlivci. Skupinové diskuze používejte při probírání efektivního rodičovství. V čem budete vychovávat děti stejně, jako vychovávali rodiče vás? Co změníte? Předveďte dobré video o rodičovství. Praktické příklady k ilustraci obecně dobrých zkušeností, které jste získali, mohou být pro mladé páry velmi užitečné. Přesvědčte je a povzbuďte.
Navrhované otázky
Manželská láska je plodná. Láska, kterou sdílíte jako manželský pár, má vliv a dopad s účinkem mimo vás. Vaše láska se dotýká vašich dětí, vaší rodiny a přátel a vašeho společenství.
a. Jak podle vás láska, kterou sdílíte, ovlivňuje v tomto okamžiku vašeho vztahu druhé (např. vaši rodinu, spolupracovníky atd.)?
b. Katolická církev zdůrazňuje, že základní prvky manželství jsou vzájemná láska manžela a manželky a plození a výchova dětí. Papež Jan Pavel II. si všiml, že při otázce, zda mít v dnešní době děti, zažívají některé páry určitou úzkost, nejistotu nebo záporný postoj. Co si myslíte a cítíte o tom, zda mít děti?
c. Odhaduje se, že jeden ze šesti párů je neplodný během celého manželství nebo v jeho určitém období. Kdybyste se dostali do této situace, jak byste ji řešili?
d. Jak jste informováni o učení katolické církve o odpovědném rodičovství? Buďte konkrétní. Souhlasíte nebo nesouhlasíte s tímto učením?
e. Jaké druhy plánování rodiny znáte? Víte, jak každý z těchto druhů funguje a znáte psychologické, fyzické a morální důsledky těchto metod?
f. Znáte všechny fyzické a manželské výhody přirozeného plánování rodiny?
Když váš partner dokončil odpovědi na své otázky, vyměňte si je a projděte jednotlivé body a diskutujte o nich, jak dlouho budete chtít. Pokud máte v některých bodech rozpory, nevzrušujte se. Možná, že budete potřebovat více času k prodiskutování těchto věcí do větší hloubky. Neostýchejte se poradit s knězem nebo s vedoucími kurzu o kterémkoliv z těchto problémů.
Navrhovaná četba z bible: Řím 13,11-14; Ef 4,17-24; Žl 33, 8-12; Mt 25, 25
Navrhovaná jiná četba: Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě 47-52, Humanae vitae
7. Manželská láska
ÚVOD
Slovo "láska" se používá k popisu nebo definici mnoha druhů náklonností, vztahů, přání, oblib a citů. Zeptejte se skupiny zasnoubených párů a dostanete pestrý výběr definic, z nichž každá popisuje některý aspekt lásky.
Naše společnost stále prezentuje lásku jako sex na úkor jiných významů, takže dochází k jistému zmatení o skutečném významu lásky. Toto téma by mělo přivést mladé páry k tomu, aby lépe porozuměly skutečnému významu lásky a především aby pochopily její důležitost v jejich manželském vztahu.
OBSAH
I. Popis manželské lásky
Dobrým způsobem popisu pravé manželské lásky je její srovnání s jinými druhy lásky. I když má příznaky všech ostatních druhů, liší se manželská láska od kteréhokoliv z nich. Je fyzická, emocionální, společenská a duchovní. Je romantická, dospělá a sexuální. Je věrná, obětavá, životodárná, výlučná a bezpodmínečná. My máme jen jedno slovo LÁSKA k pokrytí všech těchto aspektů. Řekové měli čtyři různá slova k popisu vlastností lásky: STORGE, FILIA, EROS, AGAPÉ. Stručně:
STORGE je silná, přirozená náklonnost mezi členy rodiny, kteří se vzájemně milují a respektují. Je to pečovatelská a ochranná láska, přijímaná i dávaná. Manželská láska je podobná.
FILIA je zvláštní druh lásky, náklonnosti a oddanosti mezi dobrými přáteli a také k jiným, protože jsou lidští a hodni lásky. Šťastně sezdané páry jsou dobří přátelé. Mají se rádi a chtějí být spolu.
EROS je láska, která vyhledává sexuální jednotu, úplné spojení, romantickou lásku. Pravá manželská láska je erotická, když manžel a manželka vyjadřují svou vzájemnou lásku fyzicky.
AGAPÉ je láska, která se sama dává. Je to dar. Je to láska, která pokračuje, i když se ten druhý stává nehodný lásky. Je to osobní akt věrnosti. Je to rozhodnutí. Kristova láska (která má být vzorem pro naši lásku) je láska, která se sama dává. Kristova láska k nám je láska obětavá, bezpodmínečná a věčná. Je to druh lásky, na niž by nutně měla aspirovat láska manželská. Láska dávající bez toho, že by pomýšlela na opětování nebo je potřebovala. Je dávající bez ohledu na to, jak člověk cítí. Je v ní laskavost, starostlivost a sympatie.
Manželská láska má všechny tyto vlastnosti. Jde dále než příbuzenství nebo láska přátel a dále než vyjádření sexuálního vztahu. Je to hluboká, snášenlivá láska k celé osobě, překonávající každodenní obtíže, ekonomické překážky, odloučení nebo fyzické poškození. Je také ze všech lidských zkušeností nejvíce uspokojivá, radostná a spolehlivá.
Když vstupují do manželství křesťané, je zde další rozměr. Vidí jeden druhého jako lidi stvořené Bohem, milované Bohem a milující Boží život v nich. Když se berou, stává se jejich závazek milovat jeden druhého viditelným znakem neutuchající Kristovy lásky ke každému z nás. Vstupují do manželství "v Pánu".
Manželská láska vyžaduje věrnost, slavnostní slib žít s tímto člověkem do konce života. Tato láska je proto rozhodnutím, které se týká celé osoby - myšlení, srdce a svobodné vůle - milovat toho druhého bez ohledu na to, co se stane.
II. Vlastnosti manželské lásky
1. Věrná (duchovně, fyzicky a psychologicky)
- přijímá Boží plán s manželstvím jako náš způsob manželského života,
- chce, aby křesťanské hodnoty a pravdy byly i našimi hodnotami a pravdami,
- neporušuje důvěru a neodhaluje intimnosti přátelům,
- nestěžuje si, ani nepomlouvá partnera před rodinou nebo přáteli.
2. Obětavá (rovnost v manželském vztahu nás svádí k tomu, abychom chtěli dostat stejně jako dáváme; na to si musíme dávat pozor)
- zaměřuje se na druhého,
- uvědomuje si potřeby druhého a klade je na první místo,
- chce dobro pro druhého; nikdy nedělá nic, co by škodilo nebo zraňovalo.
3. Dávající život (duchovní i fyzický)
- má úctu a respekt k citlivým místům, hodnotám a vlastnostem druhého,
- odhaluje na druhém to nejlepší a dovoluje mu nebo jí odhalovat to nejlepší ve mně,
- je otevřená k dětem,
- dívá se na děti jako na viditelné znamení lásky.
4. Výlučná (duchovně i fyzicky)
- intimita: nedává sexuálně nebo emocionálně jinému to, co náleží partnerovi,
- neuzavírá se do sebe, je otevřená k partnerovi,
- nedovolí, aby se vnější činitelé, práce, přátelé, příbuzní dostali mezi nás (potřebujeme širší rodinu, ale nedovolíme jim, aby narušili náš manželský vztah).
5. Bezpodmínečná
- miluje jako miluje Bůh, ať už ten druhý lásku opětuje nebo ne,
- přijímá druhého pro to, co je, a ne co dělá.
III. Snoubenecký vztah
V tomto tématu by také mělo být srovnání snoubeneckého vztahu se vztahem manželským. Snoubenecký vztah je
- čas k otevření sebe sama, odhalení emocionálních a duchovních stránek,
- čas pro čestnost a otevřenost,
- čas k diskuzi o hodnotách, očekáváních a víře,
- čas k ujištění, že naše rozhodnutí vstoupit do manželství je správné a že můžeme při svatbě stejně svobodně říci "ne" jako "ano".
Plné vyjádření manželské lásky, tj. pohlavní styk, vytváří duchovní i fyzické pouto, které může narušovat nebo zamlžovat rozhodnutí vstoupit do manželství a zabraňovat, aby toto rozhodnutí bylo svobodné.
Slib manželství, vzájemné lásky a společného sdílení života se dává při zasnoubení, ale úplný závazek, úplné oddání se nastane až v den svatby.
To může vést k diskuzi o společném bydlení nebo předmanželském sexu a vedoucí pár musí být připraven se vyjádřit, proč je to proti křesťanské víře.
PŘÍSTUP
Naším účelem je přivést mladé páry k tomu, aby zkoumaly své porozumění významu manželské lásky a odhalily, zda je jejich vztah založen na lásce s těmito vlastnostmi. A také představit jim vizi křesťanské manželské lásky jako výzvu. Svědectví vedoucích párů (o tom) je velmi důležité.
Začneme zapojením páru:
- s použitím tabulky nebo projektoru zaznamenáme jejich definice lásky, případně jak lásku definuje společnost
- nebo začneme s diskuzí s jednotlivci a potom zaznamenáme jejich odpovědi do tabulky.
Představte materiál o snoubenecké a manželské lásce včetně příkladů z vaší životní zkušenosti anebo od párů, které s vámi spolupracují. Na příklad:
- ilustrujte typy a vlastnosti lásky s příklady (požádejte je o příklady),
- jako jiné svědectví použijte krátké ukázky na videu,
- vkládejte otázky pro jednotlivce, které se vztahují k danému tématu, aby mohli přemýšlet o svých zkušenostech a sdílet je,
- skupinová diskuze jim může pomoci odhalit vlastní síly a dát poučení od druhých.
Navrhované otázky (k diskuzi s jednotlivci)
1. Manželská láska je plně lidská, to znamená, že současně sestává ze smyslů i z ducha. Tato láska je nejen fyzickou a psychickou touhou po blízkosti a spojení, ale také rozhodnutím vůle a ducha o společném růstu prostřednictvím radostí a bolestí každodenního života.
a. Jaké vlastnosti a charakteristiky vás přitahují na vašem partnerovi?
b. Když se díváte zpět na období vašich schůzek a zasnoubení, jak jste prožívali růst lásky?
c. Prodělali jste spolu při nějaké příležitosti krizi nebo nesouhlas? Jestliže ano, jak se to vyřešilo? Zažili jste v té době růst lásky nebo jste spíše cítili menší podporu a větší nejistotu? Pokud jste neměli žádný konflikt ani nesouhlas, vzpomínáte si, že byste někdy chtěli vyjádřit názory, které se lišily od vašeho partnera, ale zaváhali jste?
2. Manželská láska je úplná, to znamená, že je to velmi zvláštní forma přátelství, v němž manžel a manželka velkoryse a bezpodmínečně sdílejí jeden druhého.
a. Když se díváte zpět na váš vztah, zažili jste růst přátelství? Můžete bez zábran říci: "My jsme ti nejlepší přátelé"? Existují problémy, které cestu vašeho přátelství kříží?
b. Existují jiné manželské páry, k nimž máte blízko nebo které obdivujete? Které vlastnosti jejich přátelství vidíte jako důležité pro vývoj vašeho manželského vztahu? Které vlastnosti jejich manželského vztahu byste rádi rozvinuli ve vašem přátelství?
c. Když přemýšlíte o svém úplném a bezpodmínečném odevzdání se partnerovi, jaké radosti, obavy nebo nejistoty zažíváte?
3. Manželská láska je věrná a výlučná až do smrtiVzhledem k neobyčejně vysoké rozvodovosti v naší společnosti může být pro zasnoubené páry užitečné zkoumat význam a podstatu jejich vzájemného závazku. Tento závazek není jen závazkem snoubenců k celoživotnímu vztahu vzájemné lásky, ale také k vytvoření jedinečného vztahu intimity a přátelství.
a. Když uvažujete o celoživotním závazku k svému partnerovi v manželství, jaké máte myšlenky a city (např. dychtivost, radost, štěstí, nejistotu, strach...)?
b. Když si představujete své manželství, máte pocit, že váš vztah bude trvalý a poznamenaný vzájemnou láskou a věrností? Rozhodli jste se řešit neshody společně?
8. Manželství jako svátost
ÚVOD
Pro katolíky není manželství jenom významným osobním rozhodnutím a důležitou společenskou institucí. Je to také svátost. Věříme, že Bůh je přítomen zvláštním způsobem v životech pokřtěného muže a ženy, kteří jsou spojeni celoživotním svazkem lásky. Tuto představu manželství bychom chtěli sdělit párům, které se na manželství připravují.
Všechny zasnoubené páry velmi touží po šťastném, úspěšném manželství, a přece mnozí z nich si pravděpodobně nejsou jisti, jak tohoto cíle dosáhnout. Předcházející náměty nabízely praktické rady, příležitosti k osobnímu zamyšlení, náhledy do sexuality a odpovědného rodičovství a zkoumání významu manželské lásky. Tato beseda o svátostech je zaměřena na doplnění a přeměnu vize manželství, která byla prezentována během programu, a nabídku konečné odpovědi na otázku, jak to zařídit, aby manželství fungovalo: pozvat Krista do našich životů.
Je nepochybně pravda, že mnoho párů, připravujících se na manželství, má dosud nerozvinutou víru. Jejich účast na životě církve může být minimální. Příprava na manželství a obzvláště tato beseda o svátostech nabízí příležitost k poznání, že závazek, který si vzájemně dávají, je závazek duchovní a že životní cesta, kterou si volí, je posvátná.
OBSAH
I. Význam svátosti
Svátost je náboženský obřad s určitými slovy, akty a předměty, vybranými Kristem a církví, který nám přináší podíl na Božím životě v naší zvláštní situaci.
Svátosti jsou náboženské oslavy výjimečných událostí v životě křesťanů, které posilují, prohlubují a vyhlašují naši víru v Ježíše Krista a Jeho cestu.
Svátosti jsou znameními, která Kristus posvětil, aby ukázal svou přítomnost ve světě a pomohl nám dosáhnout těsnějšího spojení s Bohem. Je to křest, eucharistie, svátost smíření, biřmování, manželství, kněžství a pomazání nemocných.
II. Některé způsoby popisu svátostí
1. Svátosti vyjadřují osobní vztah k Bohu. Musíme přijmout milost ze svátosti a růst s ní tak, jak se vyvíjíme a dospíváme.
2. Svátosti jsou setkání s Kristem nabízející lidem příležitost růst v lásce.
3. Svátosti jsou náboženské oslavy důležitých lidských událostí.
4. Svátosti jsou oslavy víry ve společenství.
5. Svátosti jsou konkrétní výrazy Boží lásky mezi námi. Zpřítomňují Ježíše mezi námi. Vyjadřují také naše naděje do budoucnosti.
III. Svátost manželství
1. Manželství je smlouva mezi mužem a ženou, kteří jsou vzájemně zavázáni skrze Krista k doživotnímu partnerství života a lásky.
2. Na rozdíl od ostatních svátostí si muž a žena udílejí svátost manželství vzájemně. Kněz pouze vystupuje jako svědek církve.
3. Důležitým znakem svátosti manželství je souhlas páru. Jejich veřejné vzájemné sliby, vyjadřující jejich souhlas, vytvářejí mezi nimi posvátný, nerozlučitelný svazek a zahajují pro ně novou životní cestu.
4. Bůh je přítomen ve svátosti manželství skrze Ježíše. Jeho přítomnost pomáhá páru,aby si zůstal věrný a vyrůstal společně v lásce. Nejsou sami, ani nezávisí výhradně jeden na druhém. Mohou záviset na Bohu, který je s nimi.
5. Církev chápe manželství jako symbol Kristovy lásky k církvi. Protože Boží láska k nám je bezpodmínečná - je to druh lásky "bez ohledu na to k čemu" - je to druh lásky, o niž mají sezdaní lidé ve svém životě společně usilovat. Oni pak postupně rozdávají lidem okolo sebe záblesky nebo náznaky lásky, jakou má Bůh k nám. Jejich láska se šíří k druhým a posiluje celou církev.
6. Některé vlastnosti svátostného manželství jsou:
- jednota: intimní sdílení života fyzicky, duševně a duchovně,
- výlučnost a věrnost: úplně zavázáni jeden druhému,
- plodnost: děti jsou vítány a vychovávány ve sdílené víře,
- obětavost: láska se velkoryse dává vzájemně i rodině,
- trvalost: celoživotní závazek,
- svobodné uzavření: sliby jsou dány dobrovolně a bez nátlaku nebo výhrad,
- vykoupení: páry vyrůstají spolu v lásce ke Kristu a v naději ve spásu.
IV. Manželství a víra
1. Bůh je zdrojem věrnosti a lásky. Tím, že požádají o svátost manželství, vyjadřují páry svou víru a naději, že Bůh bude v jejich manželství přítomen.
2. Katolíci chápou manželství jako zvláštní způsob následování Krista. Krista nemůžeme následovat, pokud nemáme vztah k Němu a k společenství věřících.
3. Náboženská víra je důležitou součástí člověka. Stejně jako jiné aspekty lidského bytí se i víra rozvíjí a mění tak, jak dospíváme. Svatba je důležitým krokem páru v jeho náboženském životě.
4. Osobní modlitba a modlitba ve společenství jsou výrazem našeho vztahu k Bohu skrze Ježíše.
V. Obřad svátosti manželství
Proberte s páry základy svatebního obřadu a co si z něho mohou vybrat:
- bohoslužba slova,
- výměna slibů,
- výměna prstenů,
- přímluvné modlitby,
- požehnání manželům,
- eucharistická slavnost (pokud se má sloužit mše svatá).
PŘÍSTUP
Besedu o svátostech byste mohli zahájit tak, že snoubence požádáte, aby si vzpomněli na svátosti, které už přijali a kterých se účastnili (např. svatba přátel, křtiny, pomazání nemocného). Na co si zvláště vzpomínají? V jakém směru byly tyto události náboženskými slavnostmi?
Přijímání svátosti předpokládá určitý smysl pro víru. Příprava na manželství poskytuje párům příležitost, aby se podívaly na svůj náboženský život a vztah k církevnímu společenství a aby si promluvily o svých nejvyšších hodnotách, o tom, co jejich životům dává smysl. To lze provést prostřednictvím dotazníků, které si pak vymění, nebo při rozhovorech s jednotlivci. Mezi náměty by mohla být důležitost víry a náboženská praxe v jejich původní rodině, jejich náboženské zážitky (pozitivní i negativní), jejich důvody, proč chtějí být oddáni v katolickém kostele, jejich pochybnosti nebo zmatení ve věcech náboženství, o co by chtěli požádat Boha ve svém manželství, jejich zkušenost s modlitbou, jak vidí sama sebe ve vztahu k církvi.
Svědectví
Zasnoubeným párům je důležité pomáhat , aby porozuměly významu svátostí, a zvláště svátosti manželství. Avšak nejúčinnějším způsobem sdělování významu manželství jako posvátné cesty života je především svědectví manželského páru o této svátosti. Zasnoubené páry potřebují manželské páry, které žijí svátost manželství, aby jim ukázaly, jak učinit Boha součástí svého manželství. Aspekty manželství, na něž se mohou svědčící páry zaměřit:
- osobní změny, které za léta zažili,
- způsob, jímž jim svátost manželství pomohla při řešení problémů a pochybností v jejich životě,
- způsob, jímž rostla jejich víra, a jak si vzájemně pomáhali vyrůstat v lásce k Bohu,
- jejich život v modlitbě,
- významné okamžiky, kdy pocítili Boží přítomnost,
- chvíle nezdaru a jak nalezli cestu zpět.
