Čekání je otevřené
Takové čekání je pro nás těžké, protože máme sklon čekat na něco hodně konkrétního, co si přejeme mít. Jsme samé přání a naše čekání se do nich snadno zaplete, stává se nesnesitelným.
Ale Zachariáš, Alžběta, Marie, Simeon a Anna nebyli plni svých přání, ale plni naděje. A naděje důvěřuje, že se něco uskuteční, ovšem podle příslibu, a ne jen podle vlastních přání. Naděje je tedy vždy otevřená.
Sám jsem ve svém životě zjistil, jak moc důležité je opustit svá přání a začít doufat. Teprve když jsem byl ochoten svá přání opustit, mohlo se mi přihodit něco opravdu nového, co bylo nad mé očekávání. Jen si uvědomte, co vlastně Marie říká slovy: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova" (Lk 1,38). Říkala tím: "Nevím, co to všechno znamená, ale věřím, že to bude dobré." Věřila tak pevně, že její čekání bylo otevřené všem možnostem, aniž by je chtěla mít pod kontrolou. Věřila, že když naslouchá pozorně, může se spolehnout na to, co se stane.
Otevřené čekání je mimořádně radikální postoj k životu. Znamená to důvěřovat, že se mi stane něco, co převyšuje mou představivost. Znamená to vzdávat se kontroly nad svou budoucností a nechat Boha určovat svůj život. Znamená to žít v přesvědčení, že Bůh mě formuje podle své lásky, a ne podle mého strachu. Duchovní život je život, kdy čekáme, aktivně přítomni v daném okamžiku, v očekávání, že se nám stane něco nového, nové věci, které jsou nad naši představivost nebo předvídavost. To je opravdu radikální vztah k životu ve světě, který je zaplaven snahou ovládat.
Citováno podle knihy Henri J. M. Nouwena Cesta čekání, cesta pokoje, cesta moci, Kostelní Vydří, 1996. Zveřejněno s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství.
