Zásnuby
V křesťanském pojetí jsou zásnuby výrazem odpovědnosti za dar lásky mladých lidí, jejichž vztah směřuje k manželství. Jsou výrazem vděčnosti Bohu, a také proseb za jeho pomoc. Zásnuby se slaví zpravidla doma za přítomnosti obou snoubenců, jejich rodičů a přátel.
Požehnání snoubenců při zásnubách
(podle Svatebních obřadů, vydaných v Karmelitánském nakladatelství v roce 2007)
Každá známost mezi mužem a ženou prochází vývojem od prvního zalíbení až po manželství. Důležitou etapou ve vztahu je vážná známost, která těsně předchází manželství.V tomto období si už nevybírám vhodného partnera, ale uvažuji, jestli se vezmeme nebo ne. Dochází k rozhodnutí stát se oporou partnerce/partnerovi v životě. Pro toto období je však ještě nevhodné - žití spolu v jedné domácnosti, nebo dokonce mít už sexuální styky ("manželství na zkošku"). Negativně to omezuje svobodu rozhodování a snižuje i míru určité nutné kritičnosti vůči druhému.
K tomuto období patří i instituce zásnub. Jako každá jiná instituce umožňuje omezit určitou improvizaci v životě, dává jistotu v jednání. K instituci zásnub patří: ujistit partnera, že ho mám rád, a že uvažuji o společném životě s ním. Prostředí zásnub je volitelné, je jen poloveřejné (známí nebo rodiče nebo s knězem, který koná přípravu na manželství).
Ideální vztah snoubenců (tedy bez postranních úmyslů a omylů) je také realizací povolání od Boha a je důležitou etapou cesty k lidské a křesťanské zralosti. V rovině života dozrává z chlapce budoucí otec a z dívky budoucí matka. Také v oblasti víry věřící vyrůstá v člověka, který přetváří své prostředí na základě víry. Manželství má být domácí církví (tedy místem společného života věřících a Boha). Je svátostí, která zvláštním způsobem ukazuje posvátno křesťanství - pomoc a slávu Boha v nejběžnějších situacích lidského života. Vylučuje jen hřích. Je možné, aby věřící partneři do svého vztahu pozvali Ježíše Krista, jako Pána a Spasitele svojí společnou modlitbou, mohou jim i svou modlitbou pomoci ostatní věřící, jak je to v církvi běžné, a lze i svému vztahu dát ráz svátosti - jde o svátost manželství.
S přípravou na svátost manželství mohou být vhodně spojeny zásnuby. Jsou vhodným momentem na cestě přípravy k manželství podobně jako jsou skrutinia přípravou na cestě ke křtu. Snoubence tak nespojuje pouze jen přirozená náklonnost lásky, ale také i síla Ducha Sv. (Ž 127,1 - Nestaví-li dům Hospodin, lopotí se marně ti, kdo ho stavějí ...) V dalším období Duch sv. buď vztah upevňuje a pomáhá v něm dozrávat, nebo pomáhá odhalit pravdu a posílí rozhodnutí se rozejít.
Dle rukopisu P. Jana Rajlicha, OP
